„Myslím, že si můžeme položit otázku: co je to duch světa? Co je to zesvětštění, schopné nenávidět a usmrtit Ježíše a Jeho učedníky, ba dokonce je korumpovat, a korumpovat církev? Prospěje nám popřemýšlet o tom, jaký je duch světa a čím je. Mondénnost (zesvětštění) je nabídkou způsobu života. Někdo si myslí, že světskost znamená hodování a slavení. Nikoli. Mondénnost může být i to, ale to není to podstatné.
Světskost je kultura, a to kultura pomíjivosti, kultura zdání a líčení, kultura toho, co je dnes a ne zítra, a co bude zítra a ne dnes. Skládá se z povrchních hodnot. Tato kultura nezná věrnost, protože se mění podle okolností, vyjednává o všem. To je světská kultura, kultura mondénnosti. Kultura na jedno použití, podle toho, jak se to hodí. Kultura, která postrádá věrnost a je vykořeněná. Je to však způsob života, který vedou i mnozí křesťané. Jsou křesťany, ale zesvětštělými.
Je to kuriózní. Někdo mi může říci: „Ale otče, světskost je pouhá povrchnost, nepřehánějme.“ Zesvětštění není vůbec povrchní! Má hluboké kořeny. Je chameleonské, mění se podle okolností, ale podstata zůstává stejná. Je nabídkou [způsobu] života a prostupuje všechno, i církev. Světskost, mondénní hermeneutika, líčidlo – nalíčí všechno.
Apoštol Pavel přišel do Atén a silně na něho zapůsobilo, když viděl na Areopagu oltáře různých bohů. Přemýšlel o tom a řekl [Athéňanům]: »Jak pozoruji, jste po každé stránce lidé velmi zbožní. […] všiml jsem si oltáře s nápisem „neznámému bohu“. Toho já znám a přišel jsem vám o něm povědět« (srov. Sk 17,22-23). A začal hlásat evangelium. Když však začal mluvit o Kříži a Vzkříšení, začali se nudit a odešli (srov. Sk 17, 32). Jediné, co světskost netoleruje, je nepřístojnost Kříže. Ten nesnáší. Jediným lékem proti světskému duchu je Kristus, pro nás zabitý a zmrtvýchvstalý, urážka a hloupost (1 Kor 1,23).
Proto svatý Jan, když mluví o světu, říká: »a to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra« (1 Jan 5,4). To jediné: víra v Ježíše Krista, zabitého a vzkříšeného. A neznamená to být fanatiky. Neznamená to odmítat vést dialog se všemi lidmi. Nikoli, avšak s přesvědčením víry, od urážky Kříže, od hlouposti Kříže a také od Kristova vítězství. A vítězstvím, jak říká Jan, »je naše víra«.
Prosme Ducha svatého v těchto posledních velikonočních dnech – a také během svatodušní novény – o milost rozlišovat, co je světské a co evangelní, a nenechat se obelhat, protože svět nás nenávidí, svět nenáviděl Ježíše a Ježíš se modlil, aby nás Otec zachránil před zesvětštěním (srov. Jan 17,15).“