Slovo otce Mariána – 30.1.2021

Moji milí přátelé, farníci, bratři a sestry,

rád bych Vás všechny pozdravil alespoň tímto prostřednictvím. Zvláště vás, kdo procházíte onemocněním, ať už obvyklým pro toto období či onemocněním, které nás ohrožuje již bezmála rok. Je to čas kdy zažíváme v nezvykle silné intenzitě a časovém rozsahu danosti, které nám komplikují, omezují a znepříjemňují život v mnoha ohledech. Není potřeba více rozvádět jednotlivé peripetie, kterých máme na svém úseku v různosti či podobnosti dost a dost.

Když jsme byli malí, rádi jsme hrávali tzv. „bobříky odvahy“. Měli jsme radost a byli jsme hrdí, když jsme obstáli. Vzpomínáte? Říká se: „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.“ „Co se v mládí naučíš, ve stáří jak když najdeš“ – nebo také zapomeneš J. To záleží…  My starší máme trošku výhodu, že jsme proočkováni vakcínou socialismu. Už jsme si „tím“ prošli, kdy nic nebylo, mnoho se toho nemohlo, v mnoha případech i nesmělo, nebo tajně, atd… Myslím, že jsme tedy odolnější a flexibilnější v přizpůsobení se okolnostem. Pro mladé generace je tato zkouška v mnoha ohledech náročnější, protože přišli do světa, kdy bylo i víc než existovalo a mohlo se i to, co je nemyslitelné. I z toho důvodu je možná tento čas potřebný.

V posledních týdnech se nabízí možnost proočkování, aby se upevnila obranyschopnost organismu proti viru. Mám ale pocit, že tato současná doba je pro nás všechny jakýmsi proočkováním obranyschopnosti celistvosti člověka, abychom se upevnili v podstatných a důležitých věcech, proti viru konzumu, který nás v mnoha ohledech velmi oslabil, rozložil a ohrozil i v tom, čím by se měl člověk vyznačovat, co je v něm nejdůležitější, nejposvátnější a v konečném důsledku i věčné.  

Mnoho věcí nevím, nerozumím jim, hledám, ptám se, tápu, jsem zvědavý, jak se vše dál bude vyvíjet. Ale jestliže píšu tyto řádky, píši je proto, abych Vás všechny nejen pozdravil, jak už jsem sdělil na počátku, ale především proto, abych Vás všechny povzbudil. Rád bych Vám dodal kuráž, odvahu, dobrou mysl. Modlitba a mše svaté, při kterých pamatujeme zvláště na všechny, kdo se potýkají s peripetiemi současnosti, je snad jediný způsob, který nám dopřává neztrácet naději a reálně projít s pevným vědomím, že Pánu nejsme lhostejní a o našich životech velmi dobře ví.

Jsem přesvědčen, že i blížící se vůně jara, poselství vzkříšení díky ptačímu zpěvu a síla čerstvých paprsků slunce, nám dopřejí spočinutí a načerpání nového odhodlání projít tímto časem – se ctí!

Ze srdce a požehnáním Váš

o.Marián