„Vstupme do nového roku tak, že jej svěříme Marii, Matce Boží. Evangelium dnešní liturgie mluví právě o ní a znovu nás přivádí k okouzlení před jesličkami. Pastýři se spěšně vydali k jeskyni a co tam našli? Jak říká text, nalezli „Marii, Josefa a dítě ležící v jeslích“ (Lk 2,16). Zastavme se nad touto scénou a představme si Marii, která – jako něžná a starostlivá matka – právě položila Ježíše do jeslí. V tomto položení můžeme spatřit dar, který nám byl dán: Panna Maria si nenechává svého Syna pro sebe, ale daruje nám ho; nedrží ho jen v náručí, ale pokládá ho, a tím nás vybízí, abychom na něj hleděli, přijali ho a klaněli se mu. Takové je Mariino mateřství: narozeného Syna předkládá nám všem. Neustále dává svého Syna, ukazuje na Syna, nikdy si ho nedrží pro sebe jako své vlastnictví. A tak je tomu po celý Ježíšův život.
A když nám ho beze slov předkládá, vysílá nám úchvatné poselství: Bůh je blízko, je na dosah. Nepřichází s mocí toho, kdo chce být obáván, ale s křehkostí toho, kdo žádá, aby byl milován; nesoudí nás z výsosti trůnu, ale pohlíží na nás zdola, jako bratr, ba dokonce jako syn. Narodil se jako malý a potřebný, aby se nikdo už nemusel za sebe stydět. Právě když zakoušíme svou slabost a svou křehkost, můžeme pocítit, že Bůh je ještě blíž, protože se nám takto představil, jako slabý a křehký. Je to Bůh, který se stal dítětem, narodil se, aby nikdo nebyl vyloučen. Abychom se všichni stali bratry a sestrami.
A tak tedy nový rok začíná s Bohem, jenž nás – v náručí své Matky a položený do jeslí – láskyplně povzbuzuje. Potřebujeme takové povzbuzení.“