Duchovní slovo papeže Františka – Svědectví

„Obdobně lze vystihnout křesťanský život. Jistě, obnáší také dodržování přikázání, cestu popsanou v blahoslavenstvích, skutky milosrdenství, jak nás to Pán učí v evangeliu. To vše je třeba dělat, ale je zde i něco navíc: ono vzájemné spočinutí. Bez Ježíše nemůžeme dělat nic, jako ratolesti bez kmene. A On, jak se zdá – kéž mi to Pán dovolí vyslovit – nemůže dělat nic bez nás, protože ovoce vydávají ratolesti, nikoli vinný kmen. V tomto společenství, v tomto důvěrném, plodném spočinutí, zůstávají Otec a Ježíš ve mně a já v Nich.

Co vinný kmen vyžaduje od svých ratolestí? Žádá, aby nesly ovoce. Co tedy – poněkud drze řečeno – od nás Ježíš »potřebuje«? Svědectví. Když o nás v evangeliu mluví jako o světle, připomíná: Buďte světlem, aby lidé »viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích« (Mt 5,16). Svědectví je tudíž nárokem, který si Ježíš na nás činí. Máme vydávat svědectví v jeho jménu, protože víra a evangelium rostou skrze svědectví. Ježíš, po svém utrpení oslavený v nebi, tajemným způsobem potřebuje naše svědectví, aby hlásal a dával církvi růst. V tomto vzájemném tajemném prodlévání zůstávají Otec a Duch v nás, a my zůstáváme v Ježíši.

Prospěje nám, když se nad tím zamyslíme. Zůstáváme v Ježíši, aby k nám proudila míza, síla, abychom obdrželi nezasloužené ospravedlnění a plodnost. On zůstává v nás, aby v nás podněcoval úrodu, dodával nám sílu k svědectví, jímž církev roste. Kladu si otázku: jaký vztah pojí Ježíše, který ve mně zůstává, se mnou, který zůstávám v Něm? Je to vztah vzájemné důvěrnosti, mystický vztah beze slov. »Ale Otče«, namítnete, »to ať si dělají mystici!« Nikoli, toto pouto se týká nás všech a upevňuje se nepatrným zábleskem mysli: »Pane, vím, že jsi zde: dej mi sílu a udělám vše, co řekneš.« Navažme tento důvěrný dialog s Pánem. Pán je přítomen, prodlévá v nás, Otec i Duch ve mně zůstávají a já mám zůstávat v Nich…

Kéž nám Pán pomáhá v chápání a vnímání tohoto mystického prodlévání, na které Ježíš tolik naléhá. Když se vykládá podobenství o vinném kmeni, mnohdy se ulpívá na řemesle vinaře, který odřezává ratolest, jež nenese ovoce, a pročišťuje plodnou ratolest. To se samozřejmě děje, avšak není to všechno. Pán dopouští zkoušky, životní obtíže a tříbení, nicméně zde se nelze zastavit. Vinný kmen a ratolesti totiž v sobě důvěrně spočívají. Ratolesti – my – potřebují mízu a kmen potřebuje ovoce, svědectví