Moderátor v TV musí být suverénní, sebevědomý, musí dbát na zevnějšek, být dobře oblečený, načesaný, nalíčený. Jak se takové věci slučují s pozicí kněze?
Nemyslím si, že moderátor musí být suverénní a sebevědomý. Takový moderátor pak působí dojmem Děda vševěda. Moderátor není od toho, aby si poměřoval ego s pozvaným hostem. Není chytřejší jen proto, že drží mikrofón. Má vést dialog a dotazovat se tak, aby se veřejnost dověděla co nejvíc k tématu či osobě, ale aby posluchač měl sám možnost udělat si obrázek o tom, co bylo sděleno. A co se týká zevnějšku? S kněžstvím se to slučuje. Naprosto! A nejen s kněžstvím. Každý člověk, který se stýká s veřejností, dává svým zevnějškem najevo úctu k těm, s kterými se setkává. V církvi mně štve podivínské pokrytectví. Nevím, kde jsme to vzali, ale normální to není, že zanedbaný člověk je mnohdy považován za vzor ctností, za asketu, který pohrdá vším, co je přízemní, aby ho to neodvádělo od vyšších cílů a ideálů. Naproti tomu člověk, který v přirozené míře dbá o upravenost a určitou lajnu, je často považován za prostopášníka. Je to na hlavu!!! Katolický křesťan, nemá být katolické strašidlo! Je úplně jedno, jestli před kamerou nebo mimo ni.
Příprava na vysílání je podle někdy dost hektická. Jakou roli v ní u vás hraje modlitba? Najdete na ni čas?
Výhodou modlitby je skutečnost, že není vázaná na čas! Není to šamanský prostředek, kterým něco „začaruju“. Má v sobě rozměr věčnosti, kde čas neurčuje limity. Když ne před, tak po. Když ne prosba, tak poděkování. Hodně to záleží na okolnostech. Když je něco hektické a v presu, jakože se za pár minut běží do vysílání, tak alespoň myšlenka na požehnání z Výsosti určitě prolétne hlavou. Když se to nestihne, tak i pak „dopéct do kůrčičky“ také není špatné. To potom buď děkuji, nebo zpytuji svědomí.
Když máte před nějakým vysíláním v TV, cítíte trému? Jak ji zvládáte, jak se jí bráníte?
Ono to velmi záleží na tom, oč se jedná. Někde jsem slyšel názor, že tréma je výborná k podání lepšího výkonu. Já osobně tuto zkušenost nemám. Mně tréma paralyzuje a výkon je poloviční. Velmi záleží na okolnostech a jakého člověka mám před sebou. Nejčastěji mívám trému ze sebe, protože znám své limity. Z osobností však mívám respekt, úctu, nikoli trému. Pomáhám si tím, že oblbuju sám sebe, říkám si: „Prosím tě, o nic nejde, normální lidi už spí! Nikdo se nedívá, jsou zajímavější pořady! Nehrej si na důležitého! Koho bys tak mohl zajímat? Akorát pojišťovnu.“, atd… Eva Pilarová říkala: „Nejhorší je začít! Po pátém taktu už to má spád.“ Něco na tom je.
Máte pro vaši profesi moderátora nějaký předobraz v Bibli?
Ano. Archanděl Gabriel. Zprostředkovával setkání a obsah poselství mezi autorem a adresátem. Nebyl od toho, aby do nich zasahoval svými domněnkami či osobními zájmy. Jeho úkolem bylo pomoci k setkání a předání poselství tam, kde mělo zaznít. Nepřekážel. Udělal, co měl a zmizel: „ A anděl od ní odešel…“. Myslím, že není dobře, když moderátor „převálcuje“ hosta, respondenta. Takový moderátor zneužije hosta k tomu, aby předváděl sebe. I Marii z Nazareta měla ve chvíli Zvěstování zastínit moc Nejvyššího a ne peří andělových křídel.
V každé farnosti, i u nás, je řada farníků, kteří vystupují před ostatními, nebo na veřejnosti. Lektoři v kostele, ale také učitelé na školách, zastupitelé v obcích, někdy i politici. Mají možnost svými projevy ovlivňovat ostatní. Jaká by měla být jejich nejdůležitější vlastnost?
Přirozenost a srdce na dlani. Tím nikdy nic nezkazíte. Ba naopak! V tom je síla autenticity. Ta mluví i beze slov. Znám některé krasořečníky, o kterých lidé vědí, že jsou tlučhuby. Znám ale i také, kteří nemají dar brilantní výřečnosti, ale pro lidi kolem by dýchali. To se pozná. Platí to ve všech oborech, ve všech oblastech i odvětvích. Zpívali jsme to nedávno i u vás, v kostele sv. Vojtěcha: „Dnešní svět o tobě neví, jak tě, Pane, představím? Líp než ústy, víc než slovy, celým žitím svým!“
Jak se vyrovnáváte s tím, že vás všichni znají, že lidé neustále posuzují, co jste řekl, jak jste to řekl, jak jste byl oblečený?
A to tak je? V jednom evangeliu, které popisuje vyhrocenou událost, jak Ježíše vyhnali ze synagógy a vedli ho na sráz hory, aby ho srazili dolů, evangelista uzavírá celou epizodu jednoduše: „On však prošel jejich středem a ubíral se dál.“ A to je vono…