„Pouze vědomí dětí, které nejsou sirotky, nám umožňuje žít mezi sebou v pokoji. Války – ať malé či velké – mají vždycky sirotčí dimenzi. Chybí Otec, který „zjedná“ pokoj. Proto říká Petr prvotní obci, aby lidem dávali odpověď, proč jsou křesťany (srov. 1 Petr 3,15-18), ale zdůrazňuje: »ovšem s jemností a skromností. Musíte mít přitom sami dobré svědomí!« (v. 16); tedy mírnost Ducha svatého. Duch svatý nás učí mírnosti a jemnocitu Otcových dětí. Duch svatý nás neučí nadávat. Nadávky a války jsou důsledkem pocitu osiření, protože není-li Otec, nejsou bratři, mizí bratrství. Jemnocit, úcta, laskavost a mírnost jsou postoje přináležitosti k rodině, jež si je jista, že má Otce.Prosme Ducha svatého, aby nám ustavičně, vždycky připomínal tento přístup k Otci, připomněl nám, že máme Otce, a udělil této civilizaci se silným pocitem osiření milost objevit Otce, který dává smysl celému životu a činí z lidí jednu rodinu.“