Moji milí přátelé,
v posledních týdnech se po setmění toulám v ulicích naší farnosti – Lutyni, Věřňovicích i části Orlové. Chodím po různých uličkách, kudy mé kroky běžně nevedou. Někdy se dostanu k vyšlapaným cestičkám mezi ploty, jindy se drápu nazdařbůh chrastím, když se mi podaří úplně sejít z cesty. Poznávám a vychutnávám si krásu naší obce, jednotlivých zákoutí, míst, výhledů. Někdy i s pocitem výčitek, proč jsem si toto neužíval už mnohem dříve. Těžko říct! V životě má všechno svůj čas a nemusí být všechno hned. Člověk alespoň zjišťuje, že může žasnout a stále více milovat místo, kde nám je dopřáno žít a být. Okouzlující jsou zvláště pohledy do oken příbytků, kde svítí vánoční stromeček. Má to nepopsatelnou atmosféru, z které dýchá domácí štěstí, pohoda rodinné pospolitosti či prosté lidskosti, která se hřeje v blízkosti událostí Božího narození.
Všiml jsem si, kolik se na území našich obcí nalézá křížů, modlitebních kapliček či obrázků náboženské úcty. Vždycky se na chvíli zastavím, občerstvím modlitbou, při které myslím na vás všechny. Vybavují se mi vaše tváře i vaše starosti, bolesti, trampoty, obavy a svízele, o kterých vím. Pošlu požehnání na všechny strany a pokračuji v cestě dál, a přemítám pak nad svými věcmi, úkoly, povinnostmi. Domů se vždy vrátím s pocitem, že jsem s vámi, i když se teď vidíme méně.
Lidé si nejsou blízko jen tehdy, když spolu sedí u kafe. Existuje ještě i jiná vzájemnost, kterou můžeme objevovat a pěstovat, byť si ji často neuvědomujeme. Připomíná mi to blízkost a přítomnost Boha mezi námi. Běžně neviděn a přesto tak osobně procházející kolem našich domovů a zajímající se o naše životy.
Rád bych nám tuto zkušenost popřál do celého nového roku, který je před námi. Kéž by byl plný BLÍZKÝCH SETKÁNÍ v jakékoli podobě nás, kteří žijeme v tak nádherném koutu světa.
ZA VŠECHNO VÁM ZE SRDCE DĚKUJI!
o.Marián 😀